Konec světa?

Konec světa?

Na rok 1936, v němž Vítězslav Nezval pseudonymně vydal první ze svých davidovských sbírek (52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida), sice žádný konec světa předpovídán nebyl (pokud za něj básník nepovažoval sílící vliv německého fašismu a rostoucí moc Adolfa Hitlera), pro refrén jedné z balad však Nezval zvolil otázku, která v uplynulých dnech vinou po měsíce médii šířeného zkresleného výkladu konce mayského kalendáře (21. 12. 2012) „nedávala spát“ nemálu lidem: přijde vskutku konec světa?

Text básně

Balada třicátá druhá o přízračné podobě chudoby
/Vítězslav Nezval/

Mé příjmení je chudoba.
Jsem chromá sestra nádhery.
Má znetvořená podoba
zplodila všecky příšery.
Není vám líto chuděry,
jež vlastní svoje slzy smetá
do chatrné své zástěry?
Což přijde vskutku konec světa?

Slzy jsou špatná ozdoba,
podzimní hvězdné večery,
vy, v jejichž temných útrobách
se rodí básně pod péry.
Netopýr, věštec cholery,
rozsvítil světlo Hladoleta.
Však to jsou jenom příměry…
Což přijde vskutku konec světa?

Noc, roztříštěná nádoba,
se řítí na zem s údery
a pláče jako Nioba.
Otvírají se opery.
V nich ožijí zas pověry,
v nichž žije lidstvo dlouhá léta.
Ó ztroskotané škunery!
Což přijde vskutku konec světa?

Nemám rád rychlé závěry,
a přec mně nedá spáti věta:
Což nezmění se poměry?
Což přijde vskutku konec světa?

Ze sb. 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1953)

Použité prameny

NEZVAL, Vítězslav. Básně, balady a sonety věčného studenta Roberta Davida. Praha: Čs. spisovatel, 1953. s. 71-72. Dílo Vítězslava Nezvala, sv. VII.