Jsem kat Jan Mydlář. Věštba říká,
že budu sám svým mečem sťat.
Nevěřte věštbě nebožtíka!
Jsem hodný, lid si na mě zvyká.
Však žel, i hodný kat je kat!
Sám nezabil bych ani kuře,
jsem pouhý nástroj zákona.
Zločinec kráčí, čelo chmuře,
k té nepříjemné proceduře,
již moje ruka vykoná.
Jak nedávno… Zvon zvonil hranu,
to vzrušilo mě nejvíce.
Šlo jednadvacet českých pánů,
vím jen, že začalo to k ránu
u Staroměstské radnice.
Když stál jsem u Ondřeje Šlika,
vím jistě, to už svítalo,
meč ťal, krev starce z hlavy stříká,
nevěřte věštbě nebožtíka,
ach, tenkrát mě to dojalo.
Nerad se dívám na surovce,
když lámou stromy, plení mák
a bijí koně, krávy, ovce…
Když přišla řada na Budovce,
i mně se začal kalit zrak.
Ti, kteří stáli u podia,
mně dozajista dosvědčí,
že při popravě Jesenia
jsem podleh, nač to tajit, i já,
že měl jsem slzu na meči.
I katovi se čelo zpotí,
i když to z dálky není znát…
Trest smrti ledakoho zkrotí,
však přesto, věřte, já jsem proti,
já, já Jan Mydlář, pražský kat.
Ze sb. Chrpy a města
(1955) |
