wz

Vítězslav Nezval
MANON LESCAUT

hlavní strana  

V prosinci 1940 vydal Jan Pohořelý tzv. "druhou kytičku" Jedenácti nejmilejších básní, tedy knížečku, ve které otiskl jedenácti českým autorům po jedné básni, kterou si sami ze své vlastní tvorby vybrali a která pro ně byla tou nejmilejší. Mezi jedenácti básníky, kteří byli osloveni, aby si ze své tvorby vybrali báseň jim nejmilejší, byl i Vítězslav Nezval, který si vybral báseň Noci napsanou (skoro až symbolicky) o jedenáct let dříve (1929).   

Báseň Noci poprvé vyšla (pod názvem Noc) ve sborníku Život (roč. 9., 1929/30, str. 59-60). Od roku 1930 je součástí sbírky Básně noci (1930).

 recitace / text básně

Recitace (MP3)
> Soubory jsou ve formátu MP3.
> Pro spuštění v prohlížeči klikněte na odkaz.
>
Pro uložení klikněte na odkaz pravým tlačítkem -> Uložit (odkaz) jako...
Noci
* recituje Josef Patočka (1969)
* recitují Jiří Schwarz, Rudolf Kvíz a Jitka Faltysová (2000)
Text básně
Text básně Noci je opsán podle prvního vydání Básní noci (1930), který byl rovněž beze změn otištěn v Pohořelého "druhé kytičce" Jedenácti nejmilejších básní (1940).
Noci
Noc vyrojila zlatý úl nad sady večerů
nad věžičkami katedrál a atelierů
a mocné hráze z porfyru a gigantická děla
se rozléhala v nádvořích jež lunou zkameněla
třesk oken hukot paláců a heraldický prach
se třepil v mřížích kapliček jak slunce na márách
ze stonásobných arkýřů zněl černý hukot pián
a průvod bílých jeptišek se ztrácel v květech lian

Zněl zvonek klinkal ospale a bez přestání bušil
já neviděl jsem všech těch krás jež po slepu jsem tušil
jak somnambul jenž běduje nad oceány vod
když potácí se po střechách kde blýská hromosvod
kde občas růže vybuchne jak oslnivý granát
nad gondolami Benátek nad hermelinem Granad
za pršky hustých olejů jež třísní záři skel
za pršky rezed slaměnek jež třísní hvězdný pel
bez harfového chorálu bez vyzvánění zvonů
ty oči plné reflexu jak střepy chalcedonů

I já té noci vyšel jsem jak tulák na svou pěst
a nechal jsem se zasypat tím horkým pískem hvězd
noc vyzváněla tropicky jak nemilostná hrana
noc průvod rakví bez bubnů noc marná karavana

Kdo zhasil světla v zahradách a záři nad městy
kdo rozžal rubínový knot nad ložem nevěsty
kdo způsobil že vyje pes na drnu křižovatek
kdo způsobil ten nevěrný a hrůzyplný zmatek
kdo navrstvil snop po snopu kdo snil tak tragicky
kdo nalil do měsíce krev že stříká magicky
kdo rozlil černý kahanec kdo modrou lampu bere
kdo skryt za černou oponou zpívá své miserere

Ach to jsi ty má nevěrná a bezútěšná noci
balzamovaná milenko jež voníš po ovoci
krvavá můro červánku stíne jejž zabil sok
zdechlino v svitu měsíce drásající svůj bok
tvé hašišové bradavky ční do prorockých visí
tvůj hlas je rozbit ozvěnou jež vzdouvá se a mizí
ty loutno smrti třpytící se v parném orchestru
tebe mne daly sudičky v kolébce za sestru

Můj spánek třeští po střechách jak hysterická žena
a umíráček bije dál jak motiv z Beethovena
mé tiché bdění omdlívá jak žena při lásce
ach usíná však pádí dál ve zlaté ohlávce
do karmínových prérií do země Lotofagů
do korálové zahrady do proscenia magů

Noc vyrojila zlatý úl nad sady večerů
nad věžičkami katedrál a atelierů
hvězdy se třásly tropicky jak nemilostná hrana
noc průvod rakví bez bubnů noc marná karavana

 
Použité prameny

^

NEZVAL, Vítězslav. Básně noci. Praha: O. Štorch-Marien, 1930. Aventinum; sv. 249.
Jedenáct nejmilejších básní. Praha: Jan Pohořelý, 1940. Přátelství; sv. 4.
 

www.manonlescaut.wz.cz